Odjezd z posledního nástupiště

Brno nechalo v Minsku vztyčit památník věnovaný svým občanům odvlečeným do tamního ghetta. Z tisícovky brněnských Židů, kteří město opustili v transportu označeném písmenem F (podle slova fragment), válku přežilo jen třináct.

První vlak na východ byl z Brna vypraven 16. listopadu 1941. Do Minsku jel dlouhých pět dní, protože musel dávat přednost vlakům vezoucím vojáky či proviant na frontu. V Brestu Litevském na hranici s takzvaným říšským komisariátem Ostland se přestupovalo z osobních vagonů do dobytčáků. Z nákladového nádraží v cíli cesty se strachem sevřený zástup vydal pěšky napříč městem mezi vyhořelými domy a ledabyle zasypanými krátery po dělostřelecké palbě. Na stromech se houpali zmrzlí oběšenci.

Ghetto bylo zřízeno teprve před třemi měsíci, pouhých pár týdnů po obsazení města. Areál obehnaný ostnatým drátem se nacházel v nejchudší části města plné stísněných dřevěných domků, mezi nimiž vedly blátivé cesty. Zprvu zde byli soustředěni Židé z Minsku a okolí před tím, než byli za městem povražděni. V průběhu listopadu sem pak začaly být směřovány transporty ze střední Evropy. Z protektorátu zde skončilo sedm vlaků po tisíci lidech, z nichž se vrátilo pouze dvacet dva osob.

Oblečení v elegantních kabátech a kloboucích čelili brněnští Židé teplotám, které se v prosincových nocích propadaly až na minus třicet stupňů. Většina z nich však byla alespoň nasazena na práci, což znamenalo o něco větší příděl jídla. Mnozí Brňané totiž skutečně byli – nebo se vydávali – za automechaniky či strojní zámečníky, a proto došlo k jejich začlenění do obřích dílen Mercedes-Benz, které pracovaly pro frontu. Další dřeli v bývalém kolchoze za městem, který dodával potraviny do důstojnických jídelen SS v okolí.

Před smrtí nebylo úniku. Koho nezabila nemoc nebo mráz, byl nakonec postaven na okraj jámy a zastřelen. Část odvlečených zemřela v pojízdné plynové komoře – nákladním automobilu s výfukem vyvedeným do korby plné lidí, jejichž cesta ze života trvala patnáct minut. V druhé polovině roku 1943 bylo minské ghetto postupně „zlikvidováno“. Naživu byli ponecháni pouze někteří práceschopní muži, kteří byli následně transportováni do koncentračních táborů na území Říše, zejména do Dachau a Mauthausenu.

Podobně jako dalších sedm rakouských a německých měst nechalo i Brno k připomenutí svých deportovaných postavit na pietním místě v Minsku pamětní kámen. Na projektu se podílely také minská pobočka evangelické nadace IBB Dortmund, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, Památník Terezín a Židovská obec v Praze. Stéla byla odhalena 22. listopadu 2015 za přítomnosti zástupců města a brněnské židovské komunity.

Text: Jaroslav Ostrčilík
Foto: Velvyslanectví ČR v Bělorusku