Mein Kampf: bible nenávisti je zpět

Uctívaný i vysmívaný, démonizovaný i bagatelizovaný pamflet přichází sedmdesát let po autorově smrti o ochranu autorských práv. Mnichovský institut pro moderní dějiny (IfZ) proto v lednu vydá čtyři roky připravovanou komentovanou edici Mein Kampfu. Jak vznikla nechvalně proslulá kniha, jakou roli sehrála v době svého vzniku a co znamená dnes?

První svazek Mein Kampfu vyšel v roce 1925 s podtitulem Zúčtování a popisoval cestu hnědého mesiáše k prozření a uvědomění si své dějinné role. V o rok později vydaném druhém díle Národně socialistické hnutí se autor přiznal k pokročilé antisemitsky zabarvené paranoii a politickým fantaziím, které si ani netroufáme diagnostikovat. Kniha tedy měla představit cíle hnědého hnutí, především ale zpopularizovat mýtus o outsiderovi osudem vyvoleným k záchraně němectví, jinak řečeno udělat z Hitlera nezpochybnitelného prvního muže národoveckého tábora.

Tohle bude bestseller

Poražený pučista za psací stroj sedl hned v prvních týdnech vazby v Landsbergu – široce rozšířená legenda, že Mein Kampf diktoval svému tamtéž internovanému pobočníkovi Rudolfu Heßovi, se tedy nezakládá na pravdě. Hitler spoluvězni jen předčítal již dokončené kapitoly, přičemž Heßovi bylo dovoleno text pouze vychvalovat. Když Hitler po třinácti měsících vyšel branou věznice, nesl si v kufříku téměř hotový manuskript.

Kniha vyšla v deseti tisíci exemplářích u nacistickou stranou vlastněného nakladatelství Eher, prodávala se ale podobně dobře jako prezidentské deníky Václava Klause. Zlom přišel s radikalizací atmosféry ve společnosti na přelomu desetiletí, a prodeji jistě pomohlo také levnější „lidové vydání“ knihy. Do roku 1944 se jí prodalo dvanáct a půl milionů výtisků a z Hitlera udělala boháče ještě před převzetím moci.

Nikdo nic?

Mezi mýty spojené s hnědým evangeliem patří také tvrzení, že jeho všeobecné rozšíření má na svědomí hlavně nacisty ovládaný stát, který knihu cpal do veřejných knihoven nebo rozdával novomanželům jako dárek k uzavření sňatku. Ovšem gros všech vytištěných exemplářů bylo prodáno bez jakéhokoliv nátlaku – jen v roce před nacistickým pučem bylo přes pulty knihkupectví předáno na milion exemplářů.

Stejně tak není pravda, že všudypřítomnou knihu vlastně nikdo nečetl. Po vydání prvního svazku vyšlo na padesát recenzí, byť většinou posměšných. Osmisetstránkové dílo, které zrovna nevyniká literárními ani intelektuálními kvalitami, nelouskali jen nacisté. Mein Kampf četli i jejich odpůrci jako Thomas Mann nebo Albert Einstein, stejně jako mnoho politicky nevyhraněných Němců: podle průzkumu americké okupační správy každý třetí.

Nezdá se tedy, že by o plánech šílence s knírkem a patkou nikdo nevěděl. Zatímco doslovně se s nimi ztotožňoval jistě jen málokterý čtenář, většina autora jedovaté knihy zkrátka podceňovala. A mnoha lidem Hitlerova východiska zněla líbivě, aniž by o jejich důsledcích dál přemýšleli. Kéž bychom dnes, kdy nám naše společnost hnědne před očima, byli moudřejší.