Facebook

Kříž nad potokem

Kříž nad potokem

Na skále za Morkou se tyčí kříž, který připomíná neobyčejný, a přesto pro svou dobu typický osud. Na příběhu samotného kříže se zase ukazuje, jak otevřeně a lidsky se dnes česká společnost staví k nepříjemné historii.

Jednoduchý dřevěný kříž nechal nad údolím Říčky postavit Arnošt Pacher, rodák z Okluk nedaleko Prostějova. Narodil se v roce 1862 do rodiny německy hovořícího lesníka, vychodil českou obecnou školu a německé reálné gymnázium. Odešel pak do Mokré, kde se stal pomocníkem hajného na místní myslivně a také jeho zetěm.

V roce 1905 byl Pacher vybrán na místo správce rozsáhlého podolského statku vlastněného brněnskou kapitulou sv. Petra. Tuto funkci zastával až do odchodu do penze v roce 1942, do Mokré se však celý život vracel. V roce 1935 pak severozápadně od obce nechal vztyčit kříž jako díkůvzdání za svoje působení v místním kraji, kde začala jeho úspěšná profesní a životní cesta.

Nejpozději koncem třicátých let se však nejdůležitějším kritériem stala národnost. Pacher se pohyboval v českém jazykovém prostředí a němčinu používal pouze ve styku s nadřízenými, podle matriky však byl Němec jako poleno. Stejně jako jeho syn Karel, který národnost patrně „zdědil“ po otci, zatímco dcera Alžběta se úředně stala Češkou po Pacherově manželce Boženě.

Ke konci války se rodina Pacherových stáhla na mokerskou myslivnu a před postupující frontou se nakonec vydala okolními lesy do Brna. Třiaosmdesátiletý Arnošt Pacher se po cestě fyzicky zhroutil a do brněnského bytu svojí dcery byl dovezen na dvoukoláku. To ještě netušil, že podobně vysilující pochod bude muset absolvovat i o pár týdnů později.

Božena Pacherová byla Místním národním výborem v Roštíně prohlášena za „dobrou Češku, poněvadž nikdy nejednala proti češství, naopak dle svých sil podporovala všemožné české podpůrné spolky.“ Arnošt Pacher ovšem byl 30. května hnán v průvodu k rakouským hranicím a neschopen pokračovat zůstal ve sběrném táboře v Pohořelicích. Také s odkazem na kritický zdravotní stav se jej rodině podařilo dostat zpět do Brna, kde 16. června 1945 zemřel.

Stejně jako jeho matce byla česká národnost přiznána i Karlu Pacherovi, v jehož prospěch svědčil také odbojář František Horna, kterého Karel Pacher svou přímluvou vytáhl z vězení gestapa. Přibližně ročnímu pobytu v kroměřížském internačním táboře a následnému odsunu do Hesenska se Pacher přesto nevyhnul. Na následky krutých podmínek v lágru zemřel v lednu 1947, odloučen od svojí rodiny, která směla zůstat v Brně.

V roce 1995 zmizel i Pacherův kříž, díky občanům Mokré ovšem byla vyrobena jeho replika, která byla vysvěcena v červnu 1996. A o deset let později vztyčili obec Mokrá a skauti vedle kříže informační tabuli. Ve středu 17. června 2015 v 17 hodin se zde bude konat již desátá mše za Arnošta Pachera a ostatní oběti poválečného násilí.

Jaroslav Ostrčilík