Hodonín u Kunštátu: Konec prázdnin v koncentráku

V neděli 23. srpna 2015 se v rámci Roku smíření uskutečnilo pietní shromáždění na místě koncentračního tábora v Hodoníně u Kunštátu, které připomíná nejpočetnější transport vypravený odsud 21. srpna 1943 do Osvětimi. Vzpomínková akce se konala na staveništi mezi bagry a nákladními auty, neboť po uzavření rekreačního zařízení zde konečně vzniká památník.

Byť už by alespoň v hrubých rysech mohla být dostatečně známa, nelze nezopakovat některá základní fakta spojená s koncentračním táborem v Hodoníně u Kunštátu. „Personál“ lágru čítající kolem čtyřiceti protektorátních četníků a úředníků mluvil výhradně česky, přičemž nikdo z dozorců nebyl po válce potrestán (více zde). Přestože se kapacita tábora pohybovala mezi dvěma až třemi stovkami lidí, byla už brzy po otevření mnohonásobně překročena.

Mezi lety 1940 a 1944 lágrem prošlo 1 396 osob, z nichž 207 zemřelo během epidemie tyfu v zimě 1942–1943 nebo na následky krutého zacházení a obecně nelidských životních podmínek. Všichni vězni včetně dětí museli tvrdě pracovat především na stavbě silnic, přičemž stravu dostávali pouze v nejnutnějším množství. Z tábora byly do Osvětimi vypraveny tři transporty s 871 lidmi.

Porajmos, tedy romský holocaust, přežila pouze asi desetina původního romského obyvatelstva Čech a Moravy: deportováno bylo přes pět tisíc moravských a českých Romů, z nichž se vrátilo jen 583. Šlo tak o jednu z nejdůslednějších genocid v průběhu druhé světové války, která znamenala téměř úplné vyvraždění skupiny obyvatel na určitém území.

V tomto smyslu – a také ve srovnání s tím, jak intenzivně se v Německu mluví o holocaustu a s jakým důrazem se připomínají jeho oběti – je naprosto šokující, že v areálu koncentračního tábora v Letech dosud stojí vepřín a na místě lágru hodonínského ještě donedávna fungovalo rekreační středisko s restaurací umístěnou v jednom z původních baráků. Teprve v roce 2009 stát pozemek odkoupil do vlastnictví Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a o dva roky později byla zahájena demolice koupaliště a přilehlých chatek.

Bývalý vězeňský barák se před dvěma lety stal první budovou ze čtyřicátých let, která se dočkala rekonstrukce. V důsledku napadení dřevokazní houbou však musela být většina prvků stavby vyměněna a poté byly vestavěny repliky původního vybavení. Budova bude zpřístupněna při otevření celého památníku za tři roky. Do té doby bude opraven také barák dozorců a přistavěno zázemí expozice, jejíž řešení mají v režii Národní pedagogické muzeum a Knihovna Jana Amose Komenského za odborné spolupráce s brněnským Muzeem romské kultury. Kdo bude konečným správcem památníku však zatím není rozhodnuto.

Expozice bude zaměřena především na roli, kterou lágr sehrál při vyvraždění moravských Romů, opomenuty však nezůstanou ani další temné kapitoly našich moderních dějin. Vždyť bezprostředně po ukončení války sloužil areál k internaci německy mluvících obyvatel z okolí, které nebylo možno okamžitě odsunout například z důvodu vysokého věku, a v letech 1949–1950 zde byl zřízen tábor pro nucené práce, kde komunisté věznili mj. i bývalé důstojníky předúnorové Československé armády.

Více se o pietě dozvíte zde.

Text: jaroslav Ostrčilík
Foto: Deník/Petra Srstková