Facebook

Dům na náměstí

Dům na náměstí

Při severozápadním okraji Moravského, kdysi Lažanského náměstí stával Deutsches Haus, budova obdivovaná i nenáviděná. Její zničení bylo tečkou za koncem soužití obou národností v Brně.
Monumentální Německý dům neboli Deutsches Haus byl po mnoho desítek let středobodem spolkového a kulturního života německojazyčného obyvatelstva, podobně jako na české straně Besední dům. Ostatně obě budovy se začaly plánovat ve stejnou dobu, tedy v roce 1869, kdy byl záměr slavnostně vyhlášen v tělocvičně německého Turnvereinu na dnešní ulici Údolní.

Z šestnácti německých spolků, které byly k plánování a organizaci výstavby přizvány, se však většina z nich do projektu nijak nehrnula a záměr vyzněl do ztracena. Podobně neslavně dopadl i druhý pokus, kdy měla být výstavba po vzoru Besedního domu financována jednak sponzorskými dary, jednak prostřednictvím emise akcií. Po pádu vídeňské burzy v roce 1873 záměr zkrachoval úplně a již nashromážděné peníze musely být vráceny.

Prostě to zařídil
Tehdy se do věci vložila skupina brněnských podnikatelů v čele se strojírenským magnátem Friedrichem Wannieckem. Na realizaci úspornější varianty projektu se tentokrát podařilo zajistit dostatek financí a až podezřele výhodně koupit od města pozemek. Protesty české strany se tehdy zabýval zemský sněm, místodržitelství i úřad císaře. Korupce či neférové zvýhodnění však nemohlo či nechtělo být prokázáno, takže se v roce 1887 mohlo začít vybírat z dvaadvaceti architektonických návrhů.

Soutěž vyhrálo berlínské studio Ende & Böckmann s novorenesanční budovou odkazující na severoněmecké vzory, což dále popudilo českou veřejnost – pocit, že se jedná o určitou manifestaci národovectví, totiž nebyl zcela neoprávněný. Pod členitou fasádou z červených cihel se rozkládala rozsáhlá letní terasa a zdobný vchod do monumentální vstupní haly. Velké schodiště stoupalo do tří slavnostních sálů, z nichž největší měl kapacitu dva tisíce lidí. Nacházely se v něm varhany o 48 registrech a čtyřech tisících píšťalách, druhý největší nástroj svého druhu na Moravě, který spolku darovali manželé Wannieckovi.

Sály byly už od otevření budovy v roce 1891 osvětleny elektrickými lustry. Protože však původní projekt s elektřinou nepočítal, musely být dodatečně zastavěny generátory elektrické energie – v Brně tehdy ještě žádná elektrárna nestála. Na podzim předcházejícího roku dostavbu navíc protáhly nečekané mrazy, které v důsledku přes noc otevřených oken zničily rozvody a část vnitřního vybavení. Náklady se tak vyšplhaly na trojnásobek ceny „konkurenčního“ Spolkového domu.

V Deutsches Hausu se pořádaly plesy, výstavy a koncerty, v roce 1911 zde například dirigoval Richard Strauss. Konaly se zde přednášky, fungovala tu kavárna, restaurace i veřejná knihovna. Sídlila zde řada organizací od živnostenského spolku Mährischer Gewerbeverein až po recesistickou Schlaraffii. Když začali být po roce 1918 němečtí divadelníci vytlačováni z divadla Na hradbách, dnešního Mahenova, byl jeden ze sálů přestavěn na divadelní.

Hoří. Nehasit!
I po zglajchšaltování spolkového a kulturního života nacisty byl dům dále využíván k všemožným akcím a v roce 1940 dokonce začala velká rekonstrukce provozních prostor, zejména restaurace a kavárny. Během leteckých útoků na město v závěru války však byla budova částečně poškozena a v průběhu bojů o město se v ní opevnili němečtí vojáci. Po hodinách ostřelování z ručních zbraní a lehkých děl z ní zbylo v podstatě jen torzo, ze kterého ještě po dva týdny šlehaly plameny.

Před vysídlením z Brna museli trosky domu odklízet německojazyční obyvatelé města. S ohledem na symboliku budovy docházelo právě zde k nejčastějším excesům násilí na bezbranných a zubožených lidech. Co z ní během léta 1945 ještě stálo, bylo v srpnu odstřeleno a vymazány poslední stopy po hrdé stavbě, která uprostřed rychle se měnící doby chtěla být pevností němectví a jeho výkladní skříní v Brně. Nakonec se však stala i symbolem jeho zániku.
u.

Jaroslav Ostrčilík