Beneš v Brně: „Definitivně vylikvidovat“

Svého druhu prologem k Pochodu smrti z Brna bylo vyhnání německy mluvících obyvatel z jejich domovů, ke kterému došlo již 11. května 1945. Z rozkazu velitele brněnské Národní bezpečnostní stráže, bezprostředně po osvobození vzniklého policejní útvaru, byli ještě tu noc staří lidé, ženy a děti ubytováni po všemožných veřejných budovách či v šesti internačních táborech, ve kterých už byli drženi dospělí muži na nucených pracích.

Opatřením se jednak uvolnilo přibližně deset tisíc bytů, které okamžitě obsadili čeští obyvatelé. Ve městě totiž panoval nedostatek bydlení, který způsobily nálety amerického a sovětského letectva. Ty si od srpna 1944 vyžádaly na sedm set lidských životů, zničeno bylo přes dva tisíce domů a asi šest tisíc lidí se ocitlo bez střechy nad hlavou. Ve městě navíc pobývala vojska Rudé armády, němečtí váleční zajatci či uprchlíci, kteří se přes Brno vraceli domů z nuceného nasazení či koncentračních táborů.

Přinejmenším stejnou měrou však tato akce souvisela s návštěvou prezidenta Beneše. Ten se už 11. března vydal z Londýna do Moskvy, kam kvůli probíhajícím bojům letěl se zastávkami v Káhiře a Teheránu. V Moskvě se 19. března setkal se Stalinem, načež pokračoval vlakem do Košic, kde na přání Sovětů vyčkal konce bojů. V den kapitulace Třetí říše pokračoval autem přes Slovensko na Moravu, kde se jeho kolona musela doslova protlačit vesnicemi plnými lidí, kteří mu provolávali slávu.

Do na pohled již Němců prostého Brna dorazil 12. května, kdy promluvil z balkonu Nové radnice. „Můj program je – a já to netajím – že otázku německou musíme v republice vylikvidovat,“ hřímal ve sněmovním sále radnice. „Tento národ přestal být v této válce už vůbec lidským, přestal být lidsky snesitelným a jeví se nám už jen jako jedna jediná veliká lidská nestvůra. Tento národ musí stihnout za to všecko veliký a přísný trest.“

V lágrech po celém Brně už se tou dobou pilně trestalo, šílené násilí a umírání zde bylo na denním pořádku. A také se schylovalo k jednomu z vyvrcholení takzvaného divokého odsunu, jímž se stal Brněnský pochod smrti. Nutno podotknout, že trestali především lidé typu velitele NBS Bedřicha Pokorného. Ten byl pravděpodobně konfidentem gestapa a později se stal vysokým důstojníkem StB, mimochodem šéfem komunistických lágrů. Zatímco muži byli ve válečném zajetí a skuteční nacističtí zločinci už čekali na oprátku, dopadl Benešův „veliký a přísný trest“ především na ženy, děti a staré lidi. Tedy ty, kdo s hrůzami nacismu měli společného nejméně.

Jaroslav Ostrčilík